Při modelování je cílem dosažení rovnováhy mezi dopravní nabídkou a poptávkou. Poptávku v modelu reprezentují matice dopravních vztahů, která udává počet cest uskutečněných mezi jednotlivými zónami, definovanými v modelu s pomocí tzv. zdrojových bodů neboli centroidů. Z toho vyplývá, že zóny si musí zpracovatel modelu definovat sám. Nejlépe je převzít nějakou zonaci používanou v dané oblasti (např. urbanistické okrsky), neboť k těmto zónám lze sehnat socioekonomické údaje, které dopravní chování nejvíce ovlivňují (např. počty obyvatel a automobilů v domácnostech, zaměstnanost, věková struktura, apod.). Toto jsou tzv. vnitřní zóny modelu. Kromě nich ještě existují vnější zóny - vjezdy, tj. místa kudy se doprava dostává do modelovaného území a kudy z něj vyjíždí.
Nabídka je v modelu reprezentována modelovou dopravní sítí skládající se z křižovatek, uzlů a úseků komunikací. Křižovatky jsou charakterizovány jednotlivými křižovatkovými pohyby (tj. přímé pohyby a odbočení vpravo a vlevo), kde se zadávají zákazy odbočení a časová penalizace, která zohledňuje zdržení vozidla na křižovatce. Vstupní data úseků jsou: délka, volná rychlost, počet pruhů, typ komunikace, kapacita a další.
Vstupní data se dají rozdělit na 3 kategorie:
Výstupy modelu (na všech úsecích sítě v modelové oblasti) jsou: