Vztahy mezi dopravními modely a chováním lidí

Dopravní modely se pokouší simulovat dopravní chování lidí a jejich každodenní rozhodování o cíli, způsobu a trase přepravy. Toto dopravní rozhodování si můžeme představit ve čtyřech postupných krocích, které každý člověk podstupuje den co den:

  1. Pojedu někam ? (ano/ne)
  2. Jaký bude cíl mé cesty ? (kam?)
  3. Jaký dopravní prostředek si zvolím (automobil, tramvaj, autobus, pěšky ...) ?
  4. Jaká bude trasa mé cesty ? (kudy?)

Těmto čtyřem krokům odpovídají jednotlivé kroky dopravního modelování:

  1. vznik cest (trip generation) – výsledkem je dopravní produkce a dopravní atraktivita každé zóny
  2. rozdělení cest (trip distribution) – výsledkem je matice přepravních vztahů všech druhů dopravy (tedy počet cest mezi zónami p a q)
  3. dělba přepravní práce (modal split) – výsledkem jsou matice přepravních vztahů pro jednotlivé druhy dopravy (IAD, veřejná ...)
  4. zatěžování sítě přepravními vztahy (trip assignment) – výsledkem jsou modelové dopravní intenzity (nebo počty cestujících MHD) na všech úsecích modelové sítě.

Kritéria pro dopravní rozhodování lidí jsou následující:

  • čas trvání dané cesty (minimální)
  • finanční náklady dané cesty (minimální)
  • charakteristika populace (zaměstnanost, věk, pohlaví, příjmy ...)
  • faktory, které nelze vyčíslit (komfort, bezpečnost...)

S pomocí modelování dopravního chování lidí lze připravit vstupní data za příspěvek dopravy pro rozptylovou studii, zjistit vztahy mezi využitím území a dopravou (využití pro územní plánování) a zejména předpovědět budoucí změny v dopravních intenzitách a emisích vlivem konkrétních opatření.

Modelování má v podstatě 2 části:

  • modelování dopravní poptávky (výsledkem jsou matice přepravních vztahů)
  • zatěžování modelové dopravní sítě těmito maticemi (výsledkem jsou počty vozidel nebo přepravovaných osob na všech úsecích modelové dopravní sítě, za časovou jednotku)

 

Související