Modelování dopravy – nabídka

Denní nebo hodinové dopravní modely?

Při modelování dopravního chování lidí má velký význam časová perioda, za kterou se modelování provádí. V současnosti je běžná praxe (alespoň v ČR), že tato časová perioda pro modelování dopravních intenzit je 24 hodin. To s sebou nese řadu nepřesností. Především je v systému mnoho "náhodných cest", probíhajících mimo dopravní špičku, které namodelovat prakticky nelze a proto se pouze odhadují. Jeden z nejvýznamnějších vstupních údajů je kapacita dopravní sítě, nebo přesněji poměr modelové dopravní intenzity a kapacity (tzv. V/C ratio), která má zásadní vliv na zpomalení dopravního proudu a na výběr alternativních tras. Tato kapacita se ovšem udává vždy jako hodinová, proto ji není při denním modelování přesně zohlednit. V neposlední řadě, imisní limity znečišťujících látek z dopravy jsou rovněž hodinové, přičemž nejvyšší koncentrace bývají ve špičkovou hodinu.

Uvažujeme-li multimodální model, je situace ještě horší. Tyto modely jsou založené na strategii výběru časově nejkratší trasy jak automobilové tak veřejné dopravy. Jeden ze základních kriterií pro rozhodování lidí o trase veřejné dopravy je interval spojů. Ten se však v průběhu 24 hodin velmi mění: nejkratší je v době ranní špičky, poté se prodlužuje, odpoledne zase zkracuje až po dosažení minima v odpolední špičce a následně prodlužuje nebo přestává jezdit (v noci). V případě modelování veřejné dopravy za 24 hodin lze udělat pouze nic neříkající průměr intervalu (proto zadáváme špičkový interval linek i do denních modelů).

Co se týče časové periody modelování, upřednostňujeme tvorbu modelu dopravní špičky (ranní, odpolední), což nám umožní přesněji modelování pravidelných cest (do zaměstnání, do kol, do nákupních center), i jejich řetězců (např. řetězec bydliště – pracovitě – nákupní centrum – bydliště).

Standardně ale zpracováváme i modely dopravy za 24 hodin, s využitím transpozičních technik (cesty ze zdrojů do cílů dopravy i cesty zpáteční, z cílů do zdrojů).

 

Související