V důsledku výstavby tzv. satelitních městeček dochází k jednomu velmi negativnímu jevu z pohledu životního prostředí: lidé masivně přecházejí na osobní automobil a to i tehdy, je-li v daném satelitu zavedena linka veřejné dopravy. Tím ve většině případů mění své dopravní chování, neboť před přestěhováním do satelitů většina z nich využívala (pravidelně nebo alespoň příležitostně) veřejnou dopravu.
Na řešení tohoto problému jsme spolupracovali s Centrem dopravního výzkumu v.v.i., které v letech 2009 – 2010 řešilo výzkumný projekt VaV „Časová dostupnost jako indikátor nekontrolovatelného rozrůstání měst (Urban Sprawl)“. Naše úloha v projektu byla namodelovat dopady na časovou dostupnost a na dopravní toky automobilů i na počty cestujících veřejné dopravy. Základním prvkem modelování dopadů rozrůstání měst na dopravu byl třetí krok v čtyřstupňovém modelu - dělba přepravní práce. Zde jsme na základě mnoha experimentů nadefinovali funkce užitku automobilové i veřejné dopravy, které kromě běžných parametrů (přepravní čas a přepravní náklady) zahrnují také přesuny osob z vnitřních zón města na okraj, do satelitních městeček.
Zobrazení počtů obyvatel přestěhovaných do satelitů v modelovém území |
Predikce změn (nárůsty) objemů automobilové dopravy vlivem rozrůstání „satelitních měst“ |